Jmenuji se Jana. Je mi 40 let. Miluji svět výtvarného umění. Jsem vnímána učiteli VV jako motivátorka, která nabíjí energií, a vychází z praxe.
Vytvářím učební materiály do výtvarné výchovy tak, aby umění dnešní generaci teenagerů přirozeně zajímalo a neztráceli pozornost.
Pořádám vzdělávací akce formou webinářů, kde si učitelé VV na vlastní kůži vyzkouší jednotlivé vyučovací hodiny, jak budovat vztah u žáků s výtvarným uměním.
Jsem průvodkyní na Art kempech pro školy u moře a píšu Blog, na kterém sdílím své tipy a rady pro výuku výtvarné výchovy.
Co o mně řekli...
“Nejdřív jsem si myslel, že paní učitelka bude jak každá druhá. První hodiny byly však vřelým opakem. Paní učitelka se je snažila oživit, motivovat nás k práci, k radosti z nich, pomoci nám se najít. Domlouvala se s námi na různých tématech, která bychom chtěli probírat v dané hodině, ať už to byla hodina výtvarné či občanské výchovy. Zkoušela všelijaké projekty, například konala školní vernisáže. Její přístup k výuce mi vyhovoval, stejně jako dalším žákům. Líbila se mi možnost volby na rozdíl od pouhých jednotvárných hodin. Je velmi výbornou učitelkou.”
"Jana Jendryková, učitelka naší školy, upoutávala žáky ve výtvarné výchově i v teoretické rovině, což je často v současné době opomíjeno. Spolupracovala s žáky a se zájmem zjišťovala, jaká témata je v oblasti výtvarné kultury zajímají a jsou pro ně atraktivní. Na tyto, žáky, vybrané témata připravovala své hodiny, zpracovávala prezentace, videa, vytvářela dramatizace, scénáře, vedla zájmový klub logických her a kulturních souvislostí. Věřím, že pojetí metodiky výuky výtvarné výchovy Jany Jendrykové může být pro ostatní učitele inspirativní a přínosné.”
“Jana Jendryková se věnuje oblasti, která bývá ve školách opomíjena, oblasti vztahu slova a obrazu, textu a vizuálu, literatuře zprostředkovávající svět výtvarného umění mládeži a dětem. Autorka v projektovém vyučování klade důraz na kooperaci pedagoga a žáků, kladení (si) otázek, jejich formování jako prostředku vzdělávání. V rámci projektu vytvořila a zhodnotila dotazníky, pracovní listy, prezentace, dramatizaci příběhu. Škála uplatněných činností výrazně přispívá k utváření zájmu o vizuální kulturu a vizuální gramotnost.”
Kdybych měla vyprávět všechny zlomové okamžiky mého života, vydalo by to na román. Byl by o tom, jak je pro naši mysl, duši a tělo důležité plnit si svoje sny. Možná ho jednou napíšu, ale teď se Vám pokusím shrnout, to nejpodstatnější, co mne na mé umělecko-pedagogické cestě životem formovalo, posilovalo a trénovalo, aby mě to všechno dovedlo až do současných dní.
Jaký pocit zažívám dnes?
Ruku na srdce! Všechno, co v životě děláme... Děláme, aby jsme z toho měli dobrý pocit. Dnes vím, jak žáky zaujmout ve výtvarné výchově dějinami umění tak, aby si to všichni maximálně užili, aby to pro ně, ale i pro mne, byla zábava! A mám radost, když mi na konci hodiny sami žáci od sebe poděkuji za super hodinu a pochválí mne.
Když jsem jim oznámila, že ze školy odcházím, že bych se teď chtěla začít věnovat vzdělávacím kurzům pro učitele výtvarné výchovy. Bylo jim to strašně líto a mně ještě více, protože já posledních pár let žila jen pro ně! Jen proto, abych jim připravila, co nejlepší hodiny výtvarné výchovy, z kterých budou odcházet s úžasným zážitkem.
Čistá dětská duše Vás, ale vždy překvapí svou empatií. Koukali na mne a se smutným hlasem mi řekli: "To je dobře, že to chcete dělat! To znamená, že bude mít více dětí, tak úžasnou výtvarku jako máme my!"
Ještě dnes, když to píšu, mám slzy v očích. V tom okamžiku se všechny mé pochyby rozplynuly a já věděla, že to musím zrealizovat!
Byla jsem si vědoma, že jsem ušla kus cesty, stálo mne to spoustu testování, hledání, tvoření, energie, studování nejrůznějších materiálů, a teď už mám systém, který skvěle funguje, který jsem testovala na stovkách žáků. A že po letech, nastal ten pravý čas, abych se o vše podělila s Vámi, kolegy, učiteli výtvarné výchovy!
Ale vždycky, to tak nebylo...
Pamatuji si, jak jsem nastoupila učit na 2. stupeň základní školy výtvarnou výchovu plná nadšení a bylo mi řečeno: "Nedělejte si iluze! Výtvarka baví dva až pět žáků ve třídě a ten zbytek dělá jen nepořádek. Střídá se tady jeden učitel VV za druhým. A já bych si tak přál dobrého výtvarníka, který zároveň bude i vynikající učitel."
V praktickém tvoření jsem uspěla a žáky začala VV bavit. Za krátkou dobu se vnitřní prostory školy vizuálně proměnily a bylo znát, že se něco změnilo... Cítila jsem se spokojená a naplněná.
Výzvou pro mne bylo, když za mnou vedení školy přišlo s krásnou vizí: "Já jsem si ve škole přál dlouho galerii, mohla by jste si to vzít na starosti?" Přišlo mi to dokonalé! Ne proto, že bychom měli ve škole výstavku, kde budou viset top práce a přijde se na ně podívat možná někdo na dni otevřených dveří.
Já v tom viděla ohromný potenciál! Můžeme tady pořádat tematické výstavy na různá témata, můžeme s žáky připravovat vernisáže se vším všudy. Dáme možnost žákům se i hudebně předvést, připravíme občerstvení, žáci na vlastní kůži zažijí vernisáž! Pozveme televizi, bude to i skvělý marketing pro školu.
A tak se taky stalo. Klíčové pro mne bylo to, že se žáci seznámí s uměleckým provozem galerie. Sami budou instalovat své výtvarné práce, připravovat občerstvení pro ostatní žáky a učitelé na vernisáž. Uspořádala jsem společně s žáky spousty výstav a ten pocit! Ten mně hřál vždy ještě dlouho na srdci... Co mne ale začalo trápit?
Jak mám učit dějiny umění, aby mé hodiny byly pro žáky atraktivní?
Při čtení RVP pro 2.stupeň ZŠ mi nebylo jasné, jak... Pokoušela jsem se žákům přiblížit umělecké směry v umění klasickou cestou. Modelovali jsme z hlíny Venuše, vytvářeli projekty na téma Egypt, atd. Tímto způsobem si žáci osvojí vědomosti z daného období, ale nezískají všeobecný přehled o vizuálním umění.
Řešíte to také? Je to celkem oříšek...
Věděla jsem, že v roli učitelky výtvarné výchovy jsem ta, která může žáky pro dějiny umění nadchnout. Věděla jsem, že jsem ta, která jim může ukázat cestu k pochopení kulturních souvislostí. Věděla jsem, že je to může nesmírně obohatit nejenom vědomostně, ale i lidsky.
Ale dlouho jsem nemohla přijít, jak to mám udělat...
Pak se to stalo...
Dostavil se AHA moment! Rozhodla jsem se zapojit samotné žáky a dát jim možnost vyjádřit se, co by se oni sami chtěli dozvědět o výtvarném umění. Seznámila jsem je se svým záměrem, co bych chtěla zjistit a proč. Žáci se mnou kooperovali, vyplňovali dotazníky, já je vyhodnocovala, poskytovali mi zpětnou vazbu pro můj výzkům, já připravovala prezentace na témata, které si zvolili.
A žáci, to znáte sami, jsou těmi nejlepšími konstruktivními kritiky. Takže co je baví a co ne, mi dokonale vyselektovali.
S nadšenci, které zajímavosti ze světa umění doslova fascinovali, jsem vytvořila zájmový kroužek, který se jmenoval: "Klub kulturních souvislostí a deskových her." Vznikla nám zde nádherná desková hra, v které žáci zábavnou formou získávají vědomosti ze světa umění napříč dějinami a zároveň si je osvojují.
V rámci běžných hodin jsem tuto didaktickou deskovou hru testovala, jak se k ní postaví žáci v běžné výuce a problematičtí žáci. A co se stalo? Fungovala... byl to pro mne balzám na duši. V současné době ji pro Vás připravuji. V roce 2022 Vám ji představím.
Vytvořila jsem metodický materiál, který oživí hodiny výtvarné výchovy a snaží se vybudovat u žáků vztah k vizuálnímu umění a kulturním souvislostem.
A dnes jsou z toho webináře pro učitelé VV!
Myslím, že mým životním posláním je, abych s Vámi učiteli VV, sdílela, co jsem se dozvěděla od žáků, jak učit dějiny umění atraktivním způsobem, abychom společně dokázali předat hodnotu a vztah k umění budoucí generaci. Vnímám, že je třeba začít naše teenagery učit k lásce umění, je to generace, která chce naslouchat pod podmínkou, že je to pro ně zábavné, užitečné, zajímavé, má to energii a je to překvapující! Samozřejmě pro ně! (Je to logické, když já se budu snažit a nebude to Váš šálek kávy a tip humoru tak nic!) Takže když i pro toho žáka je to zábavné, tak má Vaši pozornost.
Přeji si, aby více žáků v rámci výtvarné výchovy získalo příležitost, vytvořit si vztah k vizuálnímu umění, chápali kulturní souvislosti, aby nám vyrostla osvícenější generace, než z které jsme my sami, abychom společně napravili škody, které vznikly už někdy před 60 lety. Kdy bylo světové moderní umění celé roky obyčejným lidem nepřístupné a pak v roce 1990 jsme s ním sice byli konfrontováni, přesněji naši rodiče, ale málokdo porozuměl, co se "za hranicemi" "v těch minulých letech odehrálo. Bohužel nebyla ani snaha, aby se to vysvětlilo. Nestalo se to ani ve školách a teď tu máme veřejnost, která nemá žádný vztah k výtvarnému umění.
Vlivní lidé o umění dnes nejeví zájem. Politici nechodí na vernisáže, podnikatelé nekupují moderní umění. Ještě tak si cení starých mistrů, ale nová jména? Nechápou, nevědí. To vše se projevuje v nedostatečném financování uměleckého provozu samotných galerií a dalších institucí.
Zkusme to společně změnit:)
Těším na setkání s Vámi online!
Budu šťastná, když moje práce se Vám stane inspirací pro Vaši výuku výtvarné kultury v rámci VV.