Tvoříte? Jste kreativní? I mimo školu? Malujete? Vyšíváte? Kreslíte mandaly? Šijete tašky? Bavíte se Patchworkem? Pletete košíky? Háčkujete? Využijte toho! Ukažte žákům své díla! Je to úžasná příležitost, jak s nimi budovat vzájemný vztah. Věřte tomu, že oni to chtějí. Pro žáky jste vzor nejen učitelský, ale především lidský. A zvlášť v dnešní době! Co je v životě důležitější než vztahy?
Dnešní děti a mládež jsou jiní než jsme byli my. Já osobně začala do školy chodit ještě za socialismu a v životě bych se nezeptala učitelky na osobní otázku. Stalo se Vám někdy, že se Vás žáci ptali na Vaši vlastní tvorbu? Ukázali jste jim, co tvoříte? Když jsem začala učit často se mne žáci ptali: „Paní učitelko, malujete doma?“ A ihned se objevila další otázka, pro mne již méně komfortní: „A ukážete nám, co malujete?“
Měla jsem obavy žákům ukázat, co tvořím, protože jsem se bála jejich kritiky. Měla jsem strach, že to není dost dobré. Lépe řečeno, já nejsem dost dobrá. Zvláštní, kde se bere u mnohých z nás ten pocit. A tak jsem to vždy zbaběle zahrála do autu. Dnes, když si na to vzpomenu, jsem ráda, že jsem tento svůj blok překonala. Ale to je vývoj, osobní cesta k vlastní sebehodnotě každého z nás.
Když jsem po letech učení, já osobně nabyla více sebevědomí. Nemyslím tím jako pedagog, ale jako člověk, rozhodla jsem se, že překročím svou komfortní zónu. Budu čelit neúprosné kritice žáků! Představím jim své obrazy, protože jsem někde uvnitř cítila, že jakékoliv gesto, které udělám, abych se žákům více otevřela, ať už se jim to bude líbit či nikoliv, povede k pevnějšímu budování našeho vztahu.
A tak se taky stalo. Odkryla jsem kousek svého já. Povykládala jsem žákům svoji životní cestu, jak jsem začala malovat, co mne naplňovalo, když jsem malovala jako malá. Proč jsem se rozhodla jít studovat obor Malby pod vedením MgA. Františka Kowolowského. Jak se proměnily mé pocity a radost z tvoření, když jsem studovala. Jak na mne přišla tvůrčí krize po studiu, když jsem začala pracovat a vdala se. Co jsem všechno musela ve svém životě změnit, aby se ta dětská radost z malby vrátila zpět.
Jak je pro naši duši i tělo důležité dělat v životě to, na co máme dar, co nás naplňuje. Proto je nutné, abychom se naučili dobře naslouchat sami sobě, co nejdříve a poslouchali svou vnitřní intuici nejlépe celý život. Abychom se naučili dávat si takové schůzky sami se sebou a ptát se sami sebe, v čem jsme šťastni a naopak v čem ne. A pracovat systematicky na tom, aby oblasti, kde to nejsme úplně tak my eliminovali.
Vybudujete důvěru, vztah a ukážete, že jste zároveň experty ve svém oboru a zároveň člověk, se kterým se na nějaké úrovní ztotožní. V nějakém momentu Váš příběh s nimi zarezonuje. Žáci mne vždy vnímali jako autoritu i odborníka na výtvarnou výchovu, ale jak jsem se jim více otevírala po lidské stránce náš vzájemný vztah byl pevnější a vřelejší.
Osobně jsem přesvědčena, že to je pro současné školství velice důležité. Vyrůstá totiž generace, která nemá přirozenou úctu k autoritě, tak jako tomu bylo dříve. Nyní před námi stojí žáci, kteří nás chtějí respektovat a milovat jako lidi, proto jací jsme a proto, co jim můžeme dát do života! Proto buďme především lidmi, kteří je mohou inspirovat!
Vy, jako učitelé výtvarné výchovy, máte jedinečnou příležitost ukázat žákům svět umění. Rozvíjet u žáků zájem o výtvarnou kulturu a gramotnost, přemýšlet v kulturních souvislostech, získat zájem o znalosti z uměleckého provozu.
Jak vtáhnout žáky do teorie umění, aby to pro ně, ale i pro Vás byly zábavné hodiny, plné nových zážitků uvádím ve webinářích: „Srozumitelné, funkční a v praxi ověřené návody, jak učit teorii umění.“
Během své pedagogické praxe jsem si všimla, že žáci milují příběhy. Jak moje osobní tak o umělcích, obrazech… Víte proč? Protože se s nimi lehce ztotožní! Významní umělci byli buřiči, revolucionáři, svět je v jejich době nedokázal pochopit. To stejné cítí i teenegeři, proto je příběhy umělců zaujmou.
Připravila, zpracovala a odučila jsem na základě otázek, které žáky zajímají spoustu hodin výtvarné výchovy. Vždy mne zajímalo, jaká témata jsou pro ně atraktivní. Jaké příběhy mohu zakomponovat do svých prezentací, aby je vtáhly do kouzelného světa umění.
Je to jednoduchý způsob a staletími prověřený. Suchých informací mají žáci více než dost, ale příběhy poslouchají rádi. Kromě toho mají příběhy velkou sílu v tom, že v nich člověk najde i něco ze svého života a díky tomu se může i něco naučit. Příběhy jsou mocné, protože v nich odhalujeme, svou cestu, své poznání. Tak je vyprávějme láskyplně a od srdce!