Jaké knihy bych doporučila mít ve výtvarné učebně po ruce?

Markétka, žákyně sedmé třídy, v hodině výtvarné výchovy sedí a čte si. Když přijdu za ní, zeptat se jí, jak se jí ta knížka líbí? Nadšeně mne informuje: „Je velice vtipná, dívejte třeba tady! Naval obrazy! Mám to jen v hlavě. Fik! Kecal!“ A začne se smát, pak se zamyslí a ptá se mne: „Budete nám někdy vykládat i o tom konceptualismu?“

Ukázka z knihy To bych zvládl taky od O. Navrátila a P. Kováře

Markétku poprosím, ať ukáže ostatním kapitolu z knížky, zda by je zajímalo se něco dozvědět „O umění v hlavě“ neboli konceptuálním umění. Markétka přichází nadšená, že ano, že to zbytek třídy zajímá. Pro mne to znamená, že připravím zábavnou vyučovací hodinu na toto téma, v které budu rozvíjet kulturní souvislosti a zájem o výtvarnou kulturu u žáků.

Mají žáci volbu nebo je vždy orientujeme na výkon?

V mé učitelské praxi se mi skvěle osvědčilo respektování žákovi duše!

Na začátku každého školního roku jsem sdělila  žákům pravidla, jak společně budeme fungovat. Jedno z nich znělo:

“Pokud se Vám v průběhu školního roku stane, že z jakéhokoliv důvodu nebudete mít náladu tvořit a zapojovat se do výuky. Nemusíte. Sdělíte mi to na začátku hodiny a já Vám dám možnost číst si knížky. Samozřejmě to jsou knihy o výtvarné kultuře. Jsou psané, pro Vás, teenagery. Takže nemusíte mít obavy, že budou nudné! Jsou to převážně komiksy.”

Neznamená to však, že to bude každou hodinu! Šetřete si tuto možnost, na tu hodinu, kdy opravdu nebudete moci!”

Ukázky z knihy Proč obrazy nepotřebují názvy od O. Horáka a J. Franty

Tím, že tuto volbu žákům dáte, Vás neskutečně ocení z lidské stránky. A nemusíte mít strach, že by toho zneužívali. Absolutní většina žáků si tuto možnost opravdu šetří a nechtějí ji vyplýtvat zbytečně. Osobně z mé zkušenosti se mi vyplatilo nastavit žákům laskavé hranice, ale pevné!

Jaký to má přínos pro Vás?

Žák, který ve výtvarné výchově jen tak sedí a nic nedělá, na Vás, jako na učitele výtvarné výchovy zrovna nevrhá to nejlepší světlo. Ostatní žáky to může svést taky k nicnedělání nebo komentářům: “Proč on nic nedělá? A já musím?” A zbytečně se nedostáváte do konfliktních situací s žáky.

A když pomineme atmosféru ve třídě…

Přijde z nějakého důvodu do Vaší hodiny kolega nebo vedení školy. A teď Pepa tam sedí a nic nedělá! Nepůsobí to zrovna nejlépe.

ALE!!! 

Když Pepa tam sedí a čte si knihu o výtvarném umění, protože zrovna nemá svůj kreativní den! Věřte mi, o tom se bude povídat po celé škole!

Když “můj Pepa s Vojtou” četli na školní zahradě…

V červnu, kdy jsem využívala školní zahradu pro vyučování výtvarné výchovy, za mnou přišel Pepa s Vojtou, že dnes je jejich den a že by chtěli využít možnosti, číst si ty knihy.

Nedivila jsem se jim. Bylo asi třicet stupňů ve stínu a taky by mne lákala představa, že bych si mohla vzít knížku a svalit se někde do stínu pod strom, číst si a relaxovat.

Hoši si vzali nějakou lavičku pěkně do chládku a četli si, zatímco ostatní pracovali na svých výtvarných pracích. A protože v červnu školní zahradu nevyužíváte sami, ale většinou je tam více tříd a kolegů. Prošla tělocvikářka kolem nás a zaujalo ji, že kluci si tam čtou pod stromem ve výtvarce.

Ze zvědavosti přišla k nim a zeptala se: “Co čtete?” Když ji řekli, že čtou knihu o dějinách výtvarného umění. A že je to mega vtipné a ukázali jí knížky. Můžu Vám říct, že byla hodně překvapená.

Když jsem přišla na oběd do jídelny. Tělocvikářka zrovna líčila kolegům, že to nepochopí: “Venku byla devítka na výtvarce s Janou a známé firmy Pepa s Vojtou leží pod stromem s nějakýma knížkami. Představte si, že oni dva, si tam četli knihy o dějinách umění!”

Všechny oči kolegů na mne upřeně hleděly a já jen řekla: “Myslím, že je dobré, když žáci mají volbu, když sami chtějí.” A to už na Vás vrhá úplně jiné světlo!

Jaké knihy bych Vám doporučila?

Měla jsem v nabídce pro žáky více knih, protože z nich hodně čerpám a používám je. Každopádně favority u žáků byly tyto dvě publikace:

1. Rozbor knihy „Proč obrazy nepotřebují názvy“

Přínos knihy pro učitele: Kniha neobsahuje učebnicové poučky z dějin umění, ale provokuje žáky vhodně položenými otázkami k hledání vlastních odpovědí. Obrazové předlohy, které jsou zpracovány poutavým dojmem pro žáka, lze použít v prezentacích a pracovních listech názornou demonstrativní metodou.

Přínos knihy pro žáka: Publikaci „Proč obrazy nepotřebují názvy“ autoři nepojali jako školometskou přednášku, ale jako zábavnou cestu za poznáním. Tahle publikace může dát čtenářům víc než mnohá skripta s úvodem do dějin či teorie umění.  (Kubíčková, 2014)

Kniha vyhrála v kategorii: Výtvarná část – c) literatura faktu pro děti a mládež oceněna cenou Zlatá stuha a získala i cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepší kniha pro děti.

Komiksová kniha „Proč obrazy nepotřebují názvy“ má náboj, je patrné nadšení obou autorů a jejich okouzlení uměním, ve kterém se sice již může úplně všecko, ale pravdivá hodnota je stále vzácná. (Čechlovská, 2015). 

2. Rozbor knihy “ To bych zvádl taky“

Přínos knihy pro učitele: Kniha obsahuje 13 příběhů, které s vtipem přibližují díla moderního umění žákům vyššího stupně základních a středních škol, a stává se tak vhodnou pomůckou v rukou učitele. Pro potřeby škol se autoři přidrželi členění knihy do zavedených výtvarných směrů, dali jim však nové „cool“ názvy (např. Secese – Přidej orchidej, Expresionismus – Výkřik, Pop-Art – Plechovky a hvězdy…) 

Přínos knihy pro žáka: Žáci se nenásilnou cestou, plnou ostrého humoru, seznamují s díly moderního umění, jednotlivými uměleckými směry a umělci. Žáci oceňují i komiksové zpracování knihy, které je jim velice blízké. Můj tip: A jak správně vyslovit jména zahraničních umělců? Objeví žáci na předsádkách knihy!